Stránky o Koních.

Železník

Narodil se 1978 na Slovensku. Železník je rezavý Anglický plnokrevník. Tento kůň jinak nazývaný Želda se ve třech letech zranil a myslelo se, že půjde na jatka, ale zastal se ho začínající žokej Josef Váňa a koupili ho do stáje ve Světlé hoře v Jeseníkách.. Želda byl líný kůň, ale potom se vypracoval na své místo. Čtyřikrát vyhrál ve Velké Pardubické v nejtěším překážkovém dostihu. Josef Váňa si říkal:On má strašné jméno a  s tím žadný dostih nevyhraje, ale nevěděl, že se právě setkal s rekordmanem. Železník rád vyhrával a sám jeho trenér Čestmír olehla říkal, že když prohrál tvářil se jako bez duše. Neměl žádnou fyzickou výhodu prostě bojoval. Nenápadně vyhrával každý dostih a v roce 1987 bylo Želdovi 9 let a s Josefem Váňou v sedle se postavil na start Velké Pardubické. Už to nebyl kůň na jatka, ale favorit! Jako první zajel Velkou Pardubickou v čase pod 10 minut ( zajel to v čase: 9:55) . Příští rok stáli na startu znovu a 1.místo pro ně bylo reservované. Opět v roce 1988 si odnesl vavříny též. Železník znal časově celou dráhu nazpaměť a co se dalo tak ošulil(nějakou překážku), ale jinak skákal vysoko. V roce 1990 mu přerušil vyhrávání pád, ale rok poté v roce 1991 stál na startu znovu. 1991:U Poplerova skoku spadl kůň a Železník o něho zakopl, ostatní koně se řítili k hadímu skoku a tak Josef Váňa vzal otěže a jel za ostatními. Železník se dral dopředu až byl jako 2. v cílové rovince předběhl koně a získal 1. místo. Zajel i dobrý čas zajel 10 minut přesně. Želdovi posílali fanoušci natšené dopisy, ale i krabice cukru. Všichni říkali jak se musí být Želda a Váňa nejlepšími kamarády, ale nebyla to pravda Želda prý Váňu neměl rád, asi proto, že byl přísný, ale právě přísnost udělala z valacha hvězdu. Žadný kůň dosud nepřekonal rekordy, které udělal Železník. Když ve 26 letech umřel všichni psaly deníky a hovořili v nich o Želdovi. Například psaly ( nadpisy) : Legendární kůň je na věčnost pryč, slavný Železník je v koňském nebi, koňský aristokrat Železník usnul navždy. Vždy se o něm mluvilo a bude mluvit i dnes byl to kůň, který se rodí jednou za 100 let!

VIDEO ŽELEZNÍKA V RUBRICE VIDEA

Barbaro

Po dlouhé době, několika měsících, museli lékaři ukončit trápení 4 letého plnokrevného hřebce Barbara.
Narodil se 29. dubna 2003 v USA po otci Dynaformer a matky La Ville Rouge. Tento statný hnědák s odznaky poprvé vběhnul na trať v roce 2005 a hned svůj první závod Laurel Futurity vyhrál. Celkem startoval ještě 3x.. V Kentuckém a Floridském derby, kde vyhrál. Svůj poslední start v Preakness Stakes pro něj byl osudným. Měl tříštivou zlomeninu pravé zadní nohy. Lidé, co to viděli měli slzy v očích. Stalo se to 22. května 2006. Ihned jej převezli na kliniku, kde mu nohu operovali a sešroubovali. Jeho stav se lepšil, dokud do druhe nohy nedostal laminitis. Jeho stav se horšil.. Miliony lidí sledovali den co den jeho stav. Ale 29.ledna 2007 světem otřásla zpráva, že Barbarův rychle se horšící stav bylo nutné zkoncovat. Barbaro prohrál svůj poslední, životní, závod a byl uspán. Ti, co jej znali, si ho budou pamatovat jako velkého koňského bojovníka, který bojoval nejen silou, ale hlavně srdcem...


A další článek o Barbarovi:



Zřejmě nejsledovanější kůň současnosti, čtyřletý hřebec Barbaro, který utrpěl katastrofální zranění nohy při loňském květnovém Preakness Stakes, byl ráno 30. ledna uspán. Poté, co sežral svou pravidelnou ranní porci trávy a odpočíval ve svém závěsu, mu byla podána vysoká dávka anestetika, která ukončila jeho život.

"Nemohl být klidnější," řekl chirurg Dean Richardson po Barbarově smrti. "V minulosti byly případy, kdy jsem věděl, že jsem čekal příliš dlouho. Mohu vás ujistit, že u Barbara tomu tak nebylo," vyjádřil se na tiskové konferenci, která byla svolána po Barbarově uspání. Richardson na konferenci vysvětlil nedávné komplikace a proč bylo potřeba dalšího chirurgického zásahu. Řekl, že Barbaro byl předchozí noci evidentně velmi nešťastný.

"Udělali jsme co jsme řekli, že uděláme … nemůžeme-li zajistit pohodu koně, nebudeme v léčbě pokračovat. Všichni, jak jeho pečovatelé, tak jeho majitelé, měli celou dobu na paměti rozhodnutí, že kůň nesmí být při léčbě nešťastný, nesmí trpět. Zvážili jsme jeho šance, a dospěli k našemu závěru Barbara uspat. Bylo to správné rozhodnutí. Je třeba udělat to, co je nejlepší pro pacienta. Není to první kůň, nad nímž jsem plakal."

Richardson se vyjádřil, že z Barbarova případu se mnohé naučili a byl pro ně velkým přínosem: "Kdybych zítra dostal koně se stejnou zlomeninou, stejným zraněním, upřímně věřím, že dnes bych měl na záchranu takového koně vyšší šanci."

"Pravděpodobně bych neudělal stejné chyby. Jsem si jistý, že jsem chyboval, každý dělá chyby. Byly věci, které jsem mohl udělat trochu lépe. Musíte věřit, že se v tom, co děláte, můžete zlepšit," dodal.

Doktor Richardson se vyjádřil, že jeho lékařský tým dobře zvládal laminitis v Barbarově zraněné zadní noze tím, že jej pohybovali a udržovali zatížení na obou zadních nohách. Nicméně komplikace nastaly ve chvíli, kdy Barbaro začal přesouvat příliš mnoho váhy na zraněnou nohu. Zlomeniny se kompletně zahojily, takže tam problém nebyl. Komplikace vyvstaly poté, co se na zhojené noze, na patě, vytvořil otlak.

"Tento hluboký otlak znamenal, že se mu v patkové oblasti vytvořil absces, a to přesně pod původním zraněním. Začal přetěžovat přední nohy, jak si chtěl zadním ulehčit, a došlo k laminitidě," vysvětlit Richardson. "Taková situace je jako balíček karet. Někdy jsou věci tak nejasné, že když začne padat jedna, přidají se k ní další."

Akutní zánět škáry obou předních kopyt zanechal Barbara - a to doslova a do písmene - bez nohy, o kterou by se mohl opřít. "Po většinu doby, kterou během devíti měsíců léčby strávil v naší péči, byl spokojeným koněm. Komplikace se rozvinula velice rychle, během několika dní, a to, co nás přitlačilo ke zdi byl fakt, že poprvé, poprvé za celou dobu léčení, se Barbaro potýkal s obtížemi."

"Necítil se dostatečně dobře na to, aby si lehl. Nebylo mu pohodlné stát. Několikrát jsme ho ze závěsu odpojili, aby si mohl lehnout. Ale hlavní důvod byl, že z něj náhle byl úplně jiný kůň," komentoval Richardson. "Našim cílem bylo udělat pro koně správnou věc. Prodiskutovali jsme s Jacksonovými současné komplikace. Byl jsem přesvědčený, že by nebylo správné v léčbě pokračovat, protože šance byly velmi chabé, a kůň by musel projít nekontrolovatelným množstvím nepohodlí a bolesti. Bylo na něm jasně vidět, že je s novým vývojem situace nešťastný. Bylo patrné, že měl bolesti."

Barbaro bojoval nejen s roztříštěnou zadní nohou, ale také s infekcí, s minimálně jedním abscesem, a akutním zánětem škáry v nezraněné pravé noze, které vedlo k odstranění 80% kopytního pouzdra. Většinu z posledních osmi měsíců strávil v boxe, ale v nedávné době, když jeho zadní nohy zesíliliy se mohl procházel po nedaleké pastvině a pást se na trávě. Nějaký čas pobýval v závěsu, aby se odlehčilo jeho nohám, přesto si udržel dobrou náladu a chuť k jídlu. Jeho majitelé, Roy a Gretchen Jacksonovi, zrovna týden před uspáním Barbara, se rozdělili o cenu Majitel roku a obdrželi Elipse Racing Award jako projev úcty za oddanost, kterou projevili svému koni. Rovněž obdrželi zvláštní cenu.

Barbaro byl léčen v New Bolton Centre, 50 km od Philadelphie. Kůň podstoupil pětihodinovou operaci, během které mu veterinární tým s pomocí 30 šroubů a titanové destičky dohromady pospojoval tři roztříštěné kosti.

Až do 10. ledna, dokdy se péče o jeho zdraví díky komplikacím podobala jízdě na horské dráze, vyžádala si další operaci a výměny sádrových obvazů. Tehdy se k němu štěstí obrátilo zády. O víkendu po té, co se vytvořil další absces, se objevily další komplikace. Barbaro byl znovu operován a do kosti mu byly vloženy dva kovové hřeby, aby se omezila veškerá zátěž postižené nohy.

Lidé milují hrdiny, a Barbaro se rozhodně jedním takovým hrdinou stal. Jeden z jeho odkazů zahrnuje sbírku 1,2 milionu amerických dolarů, odstartovanou na začátku července loňského roku, zaměřenou na vybavení, jako je operační stůl, rám a závěs pro stejný bazén, určený pro koně probouzející se z anestézie, ve kterém se probouzel i Barbaro.

Jacksonovi, dle zpravodajů, se nikdy nezajímali o to, zda bude Barbaro schopen připouštět, ale naopak jen doufali v to, že Barbaro si bude moci užívat spokojený život na farmě.

Barbaro, narozený a odchovaný v Sanborn Chase ve Springmintské Farmě v Kentucky, ukázal nevšední dostihovou formu, kulminující ve fantastické šestapůldélkové vítězství v Kentucky Derby. Na kopytech roznesl jedno z nejlepších startovních polí vůbec, které se v tomto dostihu za poslední léta sešlo. Takový náskok v cílové rovince historie nepamatuje od Assaultova vítězství v roce 1946. Kůň se stal okamžitým favoritem slavné Trojkoruny, ale tragedie v Preakness zhatila tento sen devastujícím způsobem. Úsilí vložené do záchrany Barbarova života je nesporně jedno z největších, které kdy byly vynaloženy na záchranu a návrat koně zpět do života.

Jeho kariéra šesti vítězství ze sedmi startů vynesla 2,302 miliónů amerických dolarů.

VIDEO BARBARA V RUBRICE VIDEA